Nejde opomenout a zapomenout, že schválení Lisabonské smlouvy nebylo příliš demokratické vzhledem k nátlaku na Irsko s požadavkem na zopakování druhého referenda, aby Irové mohli hlasovat v souladu s přáním bruselského aparátu. Stejně tak nelze opomenout tlak, nejen z domácí politické scény, ale i ze zahraničí na českého prezidenta, aby podepsal, aniž by kdokoliv nahlas řekl, že prezident je nejen svobodným člověkem, ale i představitelem svrchovaného státu a tento stát není v roli vazala. Budiž, co se stalo nejde odestát.
Kdysi francouzský prezident řekl na adresu zemí východní a střední Evropy v rámci jejich podpory USA, že tyto země promarnily příležitost mlčet. Tentokrát představitele Bruselu, elitní politici evropských zemí a zastánci Lisabonské smlouvy promarnili příležitost ukázat, že Evropská unie směřuje od byrokratické mašinérie k demokratickému soustátí, kde platí demokratické principy a vůle lidu.
Na čem však stojí současná idea a hodnoty Evropské unie ?
Na univerzálních lidských právech ? Tyto práva jsou však pošlapávána různými výjimkami pro přistěhovalce, menšiny, kdy práva těchto menšin jsou posilována na úkor většiny. Jsou snad tyto menšiny, například muslimové nesvéprávní, že potřebují zvláštní péči ? Takže univerzální lidská práva, jenž jsou platná bez výjimky pro každého to nejsou.
Na demokracii a svobodě slova ? Demokracie byla v případě schvalování Lisabonské smlouvy překřičena zastánci hlubší integrace EU a Lisabonské smlouvy, a svoboda slova ? Ano, ale hlavně korektně, aby se někdo necítil dotčen. Názornou ukázkou je strach z vystoupení pana Wilderse v České republice. Aby se tomu dodal důraz, tak tento člověk je nazýván extrémistou. Co na tom, že poukazuje na problémy, které existují a jeho přednáška měla být právě o nedotknutelnosti svobody slova. Další názornou ukázkou je autocenzura mnohých medií nejen v západní Evropě, ale v současné době i u nás. Jen nerozhněvat jednu náboženskou skupinu. Takže demokracie a svoboda slova to také nejsou.
Je to myšlenka jednotné Evropy ? Dokud se jednalo o společný hospodářský prostor, tak by bylo možné říci ano. Ale jednotné politické Evropy ? Každá země má svoje vlastní zájmy. Německo, Francie, stejně jako Česká republika a nebo Slovinsko. Každá má jiné problémy a ať už z historického a nebo politického hlediska a zkušenosti a od toho se odvíjí i její orientace. Jednotná politika může být pouze za předpokladu, že bude přijata stejně servilně, jako byl zvolen Herman Van Rompuy, ale to může znamenat, že v občanech jednotlivých zemí, snad s výjimkou Francie a Německa, které budou mít snazší pozici prosadit jejich vlastní a nebo jím blízké zájmy, bude postupně narůstat frustrace, jako narůstá frustrace u zemědělců nově přijatých zemí. Takže politická jednota to také není.
Pak zbývá ještě jedna možnost. Nová Evropa nestojí na žádných hodnotách a idejích, ale na snu politických elit o vytvoření nového člověka, Evropana, kráčejícího ke světlým zítřkům EU.